Vztah, který máme sami k sobě, se neustále odráží v tom, jak žijeme s druhými.
Jak milujeme, jak odpouštíme, jak se hádáme. A často si ani neuvědomujeme, že to, co nám ve vztazích chybí, nejsou druzí – ale my sami.
- Hledáme lásku, porozumění, přijetí.
- Chceme být viděni, slyšeni, milováni.
- Ale co když právě tohle si sami nedáváme?
Jak se pozná, že vztah k sobě není v rovnováze?
- Máte problém říct „ne“ bez pocitu viny
- Často dáváte přednost druhým, i když vás to stojí energii
- Čekáte, že vás někdo „naplní“ – a pak přichází zklamání
- Kritizujete se za drobnosti, které byste u druhých přešli
- Máte pocit, že když se o sebe postaráte, jste sobci
Sebeláska není sobectví. Je to způsob, jak být v lásce i s druhými zdravě a svobodně.
Co může pomoci?
- Zastavit se a vnímat, co potřebujete. Ne, co je „správné“.
- Začít mluvit sami se sebou laskavěji. Zkuste se slyšet.
- Nastavit si hranice – a držet je. Ne kvůli druhým, ale kvůli sobě.
- Připustit, že si zasloužíte vztahy, ve kterých se cítíte dobře. Bez podmínek.
Jak může pomoci koučink?
V koučování se učíme naslouchat tomu, co je ve vás – ne tomu, co vám říká okolí. Hledáme, kde se vytratil hlas, který říká: „Já jsem v pořádku tak, jak jsem.“ Společně budujeme vědomější vztah k sobě – aby mohl být pevný, laskavý a přítomný i ve vztazích s ostatními.
Nečekejte, až vás někdo přesvědčí, že máte hodnotu. Pojďte ji cítit. Každý den, v každém kroku.
