Umět jednat asertivně neznamená být tvrdý.
Neznamená to ovládat druhé, křičet nebo se prosazovat za každou cenu. Asertivita je schopnost stát si za sebou – jasně, klidně a s respektem. Bez viny, bez výčitek, bez potřeby se zalíbit nebo ustupovat. A pro mnoho lidí je to jedna z nejtěžších dovedností v životě.
Kdy se nám asertivita hodí?
- Když chceme říct „ne“, ale bojíme se, že zklameme
- Když máme jiný názor, ale raději mlčíme
- Když nám něco vadí, ale neumíme to vyjádřit
- Když se necháváme přesvědčit, i když uvnitř nesouhlasíme
- Když se omlouváme i za věci, které nejsou naše
Co může pomoci?
- Zastavit se, než automaticky ustoupíte. Ptejte se: „Chci tohle doopravdy?“
- Dovolit si říct „ne“ bez vysvětlování. „Ne“ je celá věta.
- Vyjadřovat pocity, ne útoky. Např. „Mrzí mě to“ místo „Ty jsi mě naštval.“
- Trénovat malé situace. Začněte třeba tím, že odmítnete něco nepodstatného.
Jak vám může pomoci koučink?
V koučování se často vracíme k tomu, kde se člověk přestal slyšet. Kde ztratil spojení se svými potřebami. Kde se naučil, že být ohleduplný znamená být potichu. Společně můžeme posílit vaši jistotu, schopnost stát si za sebou – a komunikovat s druhými tak, aby vás slyšeli. Bez výčitek. Bez viny. Bez strachu.
Asertivita není zbraň. Je to způsob, jak být v kontaktu se sebou – a zároveň v úctě k druhým.
[Chci se naučit jednat jasně a v klidu →]
