Emoce nejsou slabost. Jsou přirozenou součástí našeho vnitřního světa.
Jenže co s nimi, když jsou silné, přicházejí nečekaně, nebo nás doslova přerůstají? Někteří lidé své emoce potlačují, jiní je naopak neudrží a pak se za ně stydí. Obě cesty vedou ke stejné věci – ztrátě spojení se sebou. Zvládat emoce neznamená je nemít. Znamená umět s nimi být.
Jak vypadá, když emoce řídí nás?
- Reagujeme přehnaně, i když si to hned vzápětí vyčítáme
- Uzavíráme se do sebe, protože nechceme být na obtíž
- Není nám dobře, ale neumíme říct, co se vlastně děje
- Střídáme nálady, aniž bychom věděli proč
- Potlačujeme vztek, pláč nebo smutek, protože se to „nehodí“
Emoce, které nemají místo, si ho najdou samy – často tělem, nemocí nebo výbuchem v nesprávný čas.
Co může pomoci?
- Pojmenovat emoci. Už jen tím jí dáváte tvar.
- Zastavit se. Nepřecházet přes sebe automaticky.
- Dovolit si cítit – bez posuzování. Smutek není slabost. Vztek není špatný.
- Najít zdravý způsob vyjádření. Slova, pohyb, dech, bezpečný prostor.
Jak může pomoci koučink?
Koučink není terapie, ale může být první krokem zpět k vašim emocím. Můžeme spolu najít způsob, jak být se sebou v kontaktu i ve chvílích, kdy je toho moc. Naučit se reagovat jinak. Bez potlačení, ale i bez výbuchů. Citlivě, vědomě, v souladu s tím, kým jste.
Vaše emoce nejsou nepřítel. Jsou kompasem.
A naučit se s nimi zacházet je dar, který promění celý váš život.
[Chci porozumět svým emocím →]
