Zvenku to dlouho vypadá, že všechno zvládáte. Jste výkonní, spolehliví, zodpovědní.
Ale uvnitř něco tiše praská. Unavuje vás i to, co vás dřív těšilo. Ráno se budíte s odporem. A večer usínáte s pocitem, že už to dál nedáte. Syndrom vyhoření nepřichází přes noc. Plíží se pomalu. A o to déle trvá, než si přiznáme, že jsme došli na konec svých sil.
Jak poznat, že se jedná o vyhoření?
- Únava, která nepomine ani po odpočinku
- Ztráta smyslu v práci, kterou jsme dříve milovali
- Podrážděnost, cynismus, vnitřní odtažitost
- Tělesné příznaky – napětí, bolesti, časté nemoci
- Pochybnosti, zda vůbec ještě máme co nabídnout
Vyhoření není slabost. Je to volání těla a duše, že už je toho moc. A že je potřeba zastavit.
Co může pomoci?
- Přiznat si situaci. Ne bagatelizovat ji, ne popírat.
- Zpomalit. I když to bude proti vašim zvyklostem.
- Oddělit práci od vlastní hodnoty. Jste víc než výkon.
- Začít o tom mluvit – s někým, kdo rozumí.
Jak vám může pomoci koučink?
Koučink vám může nabídnout prostor, kde můžete znovu slyšet sami sebe. Kde budete moct přiznat, že už nemůžete – a přitom neztratit tvář. Společně se díváme na to, co vás vyčerpává, co vám chybí, co potřebujete jinak. Ne aby se z vás zase stal „výkonný stroj“. Ale abyste mohli žít a pracovat v souladu se sebou.
Vyhoření nemusí být konec. Může to být začátek nového způsobu života – kde nejste jen výkon, ale člověk.
