Čekáme na něj. Na ni. Na někoho, s kým to konečně bude jiné.
Kdo nás doplní, uvidí, obejme nejen tělem, ale i srdcem. Možná už jsme potkali několik „skoro pravých“ – a pak to zase skončilo. Možná si říkáme, jestli náhodou není chyba v nás. Otázka „Kdy konečně přijde ten pravý/ta pravá?“ v sobě často ukrývá hlubší přání: „Kdy konečně zažiju vztah, ve kterém budu sám/sama sebou a nebudu muset bojovat?“
Co se pod tou otázkou často skrývá?
- Strach, že zůstanu sám/sama
- Potřeba naplnit nějaký společenský nebo vnitřní obraz ideálního vztahu
- Bolest z předchozích vztahů, které neskončily tak, jak jsme doufali
- Pocit, že musím být „lepší“, abych si lásku zasloužil/a
- Pochybnost, jestli vůbec existuje někdo, kdo se ke mně hodí
Co může pomoci?
- Přestat čekat na někoho, kdo nás „naplní“. Vztah není oprava, ale doplnění.
- Začít od vztahu k sobě. Opravdu – to, co si dovolíme sobě, dovolíme i druhým.
- Podívat se na vlastní vzorce. Koho si vybírám a proč?
- Dovolit si být sám/sama, aniž by to znamenalo „neúplnost“.
Jak vám může pomoci koučink?
V koučování se často díváme nejen na vztahy, ale i na to, co do nich přinášíme my sami. Jaké máme nastavení, očekávání, vnitřní příběhy. Když se zorientujeme v sobě, přestaneme čekat na záchranu – a začneme tvořit vztahy, které jsou skutečné. S někým jiným. Anebo – a to je možná nejdůležitější – i sami se sebou.
Možná ten pravý/pravá přijde tehdy, když přestaneme čekat – a začneme žít svůj život naplno.
